Třítrubecké údolí

2015-05-02 08:24:04 | JUDr. Pavel Čámský ©

Je to jedno z nejpůvabnějších a také nejdelších údolí Středních Brd. Od svého ústí v městečku Strašice až po tzv. Borské sedlo, měří 10 km. Je velmi hluboké – na některých místech je rozdíl mezi dnem údolí a temeny některých vrchů, které jej obklopují, až kolem 200m. Údolí je kompletně zalesněné (až na několik nevelkých enkláv) a trochu připomíná Šumavu v okolí Srní a Modravy. Je bohužel ale jen málo míst, z nichž se otevírá výhled na tuto část Brd.

Vydáme se Třítrubeckým údolím ze Strašic proti proudu potoka až k jeho závěru na Borském sedle.

Za prohlídku už stojí samotné Strašice. Tato obec s cca 2500 obyvateli se prvně připomíná r.1349. Její rozvoj ovšem nastal až mnohem později, na počátku 17.stol., kdy se zde počala koncentrovat výroba železa. V té době zde byla postavena i jedna z prvních vysokých pecí v Čechách. Úpadek nastal na počátku 20.stol. v souvislosti s vytěžením kvalitnější rudy. Když byla ve 30.létech 20.století zřízena v Brdech vojenská střelnice, začali se do Strašic stěhovat vojáci. Charakter „vojenského městečka“ si Strašice podržely vlastně dodnes, přesto, že zdejší vojenská posádka byla na přelomu 20. a 21.stol. zrušena. Strašice jsou zajímavé svojí lidovou architekturou, původně gotickým kostelem sv. Vavřince, a samozřejmě „památkami“ na činnost armády. Sem byla přemístěna i budova hájovny Carvánka z Toku. V části bývalých kasáren vzniklo Muzeum Středních Brd, v jehož expozicích bychom nalezli mnoho zajímavých exponátů. Návštěvu muzea velmi doporučuji. Kromě toho zde působí také Muzeum dopravy – bohužel jej však osobně neznám.

Armáda se tu připomíná i každoroční akcí „Bahna“, kdy se v prostoru bývalého stejnojmenného tankodromu veřejnosti „akčně“ prezentuje armáda ČR. Artefaktem studené války je i tzv.“tankovka“ – silnice, vybudovaná z nádraží v Holoubkově do Strašic, která sloužila k přesunu těžké vojenské techniky do vojenského újezdu. Je sympatické, že dnešní Strašice se již více orientují na služby turistům.

Počátek Třítrubeckého údolí je v místní části Strašic - v Huti, tam, kde se v cca 475m vlévá do Padrťského potoka Tisý potok. Padrťský potok, který obývá jedna z největších populací chráněného raka kamenáče v ČR (evropsky významná lokalita v soustavě NATURA 2000), dokáže mnohdy místním pěkně „zavařit“, když se po prudkém tání sněhu v Brdech nebo po dlouhodobějších a vydatných deštích rozvodní. Jeho koryto není až na několik míst regulované a patří k nejkrásnějším i nejvodnatějším potokům v Brdech. U Rokycan se vodoteč spojuje s Holoubkovským potokem a vzniká tak říčka Klabava, která se u Chrástu vlévá do Berounky.

Od náměstí ve Strašicích vede žlutá turistická značka (a také cyklotrasa č. 2252) záhy podle toku Padrťského potoka a hned za posledními staveními obce vstupuje do VVP Brdy. Značka i cyklostezka krátce na to uhýbají vlevo, my se ale budeme držet potoka a proti jeho proudu budeme pokračovat po silničce k hájovně Amerika, kde je umístěn vojenský objekt, který pečuje o nedaleké „přísně tajné“ zařízení, místními nazývané „U Němých“ v údolí potoka Rezerva. V období studené války zde bylo vybudováno podzemní bojové velitelství tzv. Československého frontu, kde se plánovaly rozhodné a rychlé údery na nepřítele směrem na Norimberk, Strassburg a Paříž. Bůhví, co se tam plánuje nyní….

V těchto místech nás už definitivně pohltily hluboké lesy, porůstající vpravo vrch Kamenná (735m) a vlevo Lipovsko (651m). Historické prameny (A.Sedláček) uvádějí, že zde měl údajně stát nevelký hrad, po kterém však už není ani památky. Zato tu nalezneme mohutné, až čtyřstupňové soliflukční terasy, vzácný geomorfologický jev z ledových dob, z nichž se občas otevírají kouzelné výhledy do údolí.

Podle potoka pokračujeme úpatím Kamenné hlouběji do nitra Středních Brd. Tam, kde svahy Lipovska vystřídá vlevo úpatí Vrchů (716m), narazíme na perlu tohoto údolí, lovecký zámeček Tři trubky. Původně jej na soutoku Padrťského a Třítrubeckého potoka vybudovali Coloredo-Mannsfeldové, po zřízení střelnice v něm pak nocoval i T.G.Masaryk, navštívil jej E.Beneš a stavení bylo velmi oblíbeno nejen naší generalitou. Během druhé světové války se staly Tři trubky (v té době součást – pro změnu – výcvikového prostoru Wehrmachtu pod jménem Truppenübungsplatz Kammwald) místem „parádního vyhnanství“ polního maršála Waltera von Brauchitsch, který se znelíbil Hitlerovi. Když pak válka skončila a Brdy převzala zase naše armáda – a zdejší vojenský prostor dále rozšířila i o oblast Padrtě atd., byl zámeček častým místem pobytu generality ČSLA, ale i zahraničních (zvláště sovětských) návštěvníků, kteří neopomenuli využívat i bohatství zvěře v Brdech. U zámečku je vybudována i malá hydroelektrárna, nyní nefunkční, ale nově rekonstruovaná.

Jižně od loveckého zámečku se nachází romantické kamenné moře (skalní rozvalina mrazového srubu), z něhož se otevírají zajímavé výhledy. Tato tzv. Brauchitschova vyhlídka se svým okolím by se měla stát jedním z MZCHÚ, zřizovaných v rámci vyhlašované CHKO Brdy.

Padrťský potok uhýbá doprava k jihu (a provází jej cesta Josefka), ale my budeme pokračovat dále na východ, nyní již proti proudu Třítrubeckého potoka. Pokud půjdeme po silničce, pak neuvidíme architektonicky zajímavě řešenou vodárnu v místě zvaném „U rybiček“, nedaleko soutoku Třítrubeckého potoka a potoka Rezerva. (Silnička je ostatně brzy uzavřena pečlivě hlídanou branou, střežící přístup k objektu „U Němých“). Silnice, po které se vydáme my, se nyní vzdaluje samotného potoka a vede nás k velké mýtině s křižovatkou, na které ještě donedávna stál pozůstatek (stodola) po bývalé hájovně Tři trubky a jakýsi podivný hrb, který zřejmě skrývá další vodojem.

Z křižovatky vede doprava vzhůru v několika serpentinách silnice na Padrť, doleva klesá k toku Třítrubeckého potoka panelová silnice, která se pak rychle začíná šplhat severozápadními svahy Koruny, aby posléze překonala v sedle Dlouhý kámen (822m) oblast Toku a klesla do údolí Obecnického potoka – známá cesta Aliance. My se po ní ale tentokrát nevydáme, ale budeme pokračovat stále na východ po mírně stoupající silnici. Zanedlouho se nám opět přiblíží Třítrubecký potok, který zprava přibere (zřejmě bezejmennou) vodoteč. Ta sbírá vody v krátkém, ale hlubokém údolí mezi vrchy Kočka (789m), Peterák (813m) a Březový vrch (785m). Velmi zajímavou horou je Kočka, na které stávala útulna KČT, ale především je známa nálezem zkameněliny členovce nemořského původu, Kodymirus vagans, který je paleontologickou raritou. Z Kočky a také z nedalekého Peteráku se nabízejí krásné rozhledy. Z Kočky na Padrťské pláně, z Peteráku pak jedny z mála výhledů právě do Třítrubeckého údolí. Před námi vlevo se pak zvedají svahy mohutné Koruny (832m).

Právě v bočních údolích, jako je to mezi Kočkou a Peterákem, údolí Rezervy nebo Myší díra na Třemšínsku, ale i v samotném Třítrubeckém údolí, se ještě místy zachovaly jedny z mála skutečně původních přirozených smrčin v Brdech. V celém údolí bychom při pečlivém průzkumu nalezli četné památky na práci uhlířů, především umělé plošinky, vybudované pro jejich milíře, tu a tam i se zbytky dřevěného uhlí. Také tu najdeme hned několik studánek – např. „Nad Amerikou“, „Herpánku“, „Nad Třítrubeckým potokem“, „Pod Březovým vrchem“ nebo „Uhlířskou“.

Potok je typickou horskou bystřinou. V terénu můžeme sledovat, jak často mění své koryto. Dokazují to četné hromady štěrku a kamení a další naplaveniny, vyskytující se mnohdy i ve značné vzdálenosti od současného toku, slepá ramena atd.

Meandry potoka nás vedou stále hlouběji do lesů až tam, kde silnice tvoří trojúhelníkovou křižovatku. Doprava nahoru stoupá silnička k sedlu Na Rovinách (778m) mezi Prahou a Peterákem. U této silničky ještě do prosince roku 2010 stávala bouda Eisnerka, která bohužel lehla popelem. V četných kaskádách sem ze svahů Hradiště (840m) klesá potok, nově nazvaný Hradišťský. Některé mapy nesprávně uvádějí, že potok, který protéká hlubokým údolím (zvaným někdy Údolí Temných smrčin) mezi Peterákem, Prahou (862m), Malým Tokem (844m) a Hradištěm se jmenuje Třítrubecký, ve skutečnosti se však jedná o potok Voložný. Pokračovat tedy budeme jinou cestou, než tímto údolím.

Na již zmíněné křižovatce se dáme vlevo. Přes první mostek překročíme právě Voložný potok, který se pod námi spojuje s potokem Třítrubeckým a vzápětí druhým mostkem překročíme i samotný potok Třítrubecký. Cesta začíná několika serpentinami ostře stoupat vzhůru jižními svahy Koruny, posléze se napřímí a dovede nás na luční enklávu v místech, kde ve výšce 753m stávala výstavná myslivna Bor a několik dalších stavení. Je obrovskou škodou, že žádné z nich nezůstalo zachováno (ještě před pár lety zde stávala hrázděná stodola). V dolní části luk leží kouzelná nádržka na malém přítoku Třítrubeckého potoka. Silnice nás ale vede stále vzhůru, až na sedlo (790m), nazývané někdy Borské, mezi Bohutínským vrchem (843m) již v masívu Toku na severu a horou Brdce (839m) na jihu.

Prošli jsme tak celé Třítrubecké údolí – a pokud se nechceme vracet zpátky do Strašic, můžeme pokračovat ze sedla dolů k Pilské nádrži a do Bohutína nebo třeba až do Příbrami. Ze sedla se můžeme případně vydat i na jih, obejít vrcholy Brdce a Hradiště a přes Malý Tok sestoupit do Nepomuku, anebo přes vrch Praha sestoupit na Padrť a odtud jinou cestou se vrátit zpátky do Strašic.

V létě a začátkem podzimu si určitě nezapomeňte na výlet přibalit nůž a pořádný koš na houby.

(Kliknutím na logo "Mapy.cz" v pravém dolním rohu mapu zvětšíte a zároveň přejdete na server "Mapy.cz".)

JUDr. Pavel Čámský ©