www.pribramsko.eu | www.nebeske.cz | www.brdy-respublica.estranky.cz

Tok - hora nehora

2015-04-14 14:18:09 | JUDr. Pavel Čámský ©

Hora Tok ve Středních Brdech, někdy také zvaný Vysoký Tok nebo Velký Tok, je z mnoha hledisek dost zvláštní.

Foto

Na Toku.
(Foto Mgr. Jaroslav Hodrment ©)

Předně - jako hora moc nevypadá. Je to vlastně rozsáhlá náhorní plošina, po které se můžeme dlouhé hodiny potulovat a sotva si budeme jisti, zda jsme skutečně stanuli na jejím nejvyšším bodě. Najdeme tu řadu různých vyvýšenin, některé přirozené, jiné umělého původu, která z nich je ale tou nejvyšší je velmi diskutabilní. Určitě není nejvyšším bodem místo, kde na smrku nalezneme teploměr a kde se čas od času objevuje a zase mizí vrcholová kniha i cedulka s označením hory a její výšky 864,9m. Nejvyšším bodem není ani místo o pár metrů dál, označené nivelační tyčí a velkou cedulí. Nejpravděpodobnějším kandidátem asi je kamenný mužík, navršený na boku protipožárního příkopu, s vetknutým samorostem ve tvaru hlavy tetřeva a také s cedulkou. Samorost už jako ptačí hlava moc nevypadá, protože nějaký dobrák mu před časem uřízl zobák. (Podle posledních informací snad už zmizelo torzo i toho samorostu….)

Je možná škoda, že nepanuje absolutní jistota, kde že se ono tajemné nejvyšší místo této hory nachází. Je to totiž nejvyšší bod nejen Brd, ale také Středočeského kraje i celé České kotliny. Vždyť ani České Středohoří s Milešovkou nebo Českomoravská vrchovina s Javořicí a Devíti skalami nejsou tak vysoké.

Dohady panují i kolem původu jména tohoto vrchu. Nejpravděpodobněji zní teorie, že je odvozováno od milostného zpěvu tetřeva hlušce. Ten má skutečně v těchto místech domovské právo. Tak, jako řada lidských obyvatel Brd z několika vesnic, o ně však také přišel. Pokusy tohoto vzácného ptáka do Brd opět vrátit se prozatím míjely účinkem. Zřejmě i proto, že zde vysazovaní tetřevi pocházeli z umělých chovů a postrádali tak sebezáchovné instinkty, které ty divoké spolehlivě chrání před predátory. „Umělí“ tetřevi ovšem vyjdou mnohem levněji, než divoce žijící jedinci, odchycení ve Švédsku, Finsku nebo na Urale, kteří se vysazují v Krkonoších, na Šumavě a v Jeseníkách.

Tok je ovšem v mnoha ohledech skutečně výjimečný. Po zřízení brdské střelnice za První republiky byla jeho velká část, hlavně východní svahy, odlesněna a určena jako cílová plocha pro dělostřelce. Střelnici padla za oběť i hájovna Carvánka, která stávala západně od (patrně) nejvyššího bodu této náhorní planiny. Hájovna, ležící v nadmořské výšce cca 850m byla svého času nejvýše položeným trvale obydleným místem vnitřních Čech a ve své době bývala častým cílem milovníků přírody a návštěvníků tohoto koutu Brd. Na tuto stavbu upomíná jen nízký sokl (snad zbudovaný z původního zdiva hájovny), opatřený příslušnou tabulkou a nevelký rybníček v jeho blízkosti. (Budova hájenky byla rozebrána a znovu postavena v obci Strašice. Ve vsi Těně pak ještě existuje i její novodobá replika). Nedaleko byla také před časem postavena dřevěná lovecká chata. Ta je sice veřejnosti nepřístupná, ale zbudované odpočivadlo a studánka v její blízkosti skýtají návštěvníkům oblíbené místo k odpočinku.

Dopadová plocha, dobře viditelná z dalekého okolí, je rozryta krátery po granátech a raketách. Ty postupně zarůstají a i v nich se vytvářejí rašelinná oka, podobně jako ve většině sníženin v tomto území. Nejen na dopadovce, ale i v jejím širokém okolí, se rozrůstá vřes, kapradí, borůvčí a brusinčí, které sem každý rok lákají množství sběračů. (Ostatně, „zlí jazykové“ tvrdí, že blízká Obecnice „vyrostla“ na borůvkách a brusinkách.)

Temeno Toku je mimo dopadovou plochu pokryto rozvolněným, většinou smrkovým lesem, který místy nabývá až pralesovitého charakteru. Vysoká poloha přitahuje vydatné srážky. To se projevuje hned v několika jevech. Jen málokdy tu zastihneme „ideální“ počasí, jsou tu běžné husté mlhy, sychravo a věčný vítr. Najdeme tu množství zrašelinělých ploch, četná jezírka a tůňky a vydává se odtud řada potoků a potůčků, z nichž nejznámější jsou Obecnický potok a Reserva. Na rašeliništích a kolem potoků se daří vlhkomilným rostlinám, jako třeba naší známé masožravce, rosnatce okrouhlolisté.

Četné skalní výchozy, suťoviště a kamenná moře jsou obklopená porosty vřesu, borůvčí a kapradí a lány suchopýru. Na jaře se nad posledními zbytky sněhu brzy vznášejí desítky skřivanů.

V oblasti Toku byl také identifikován zajímavý jev – tzv. anemoorografický systém, nazvaný zde podle potoka a údolí, kde vzniká, Systém Reservy. Srážky, hnané větrem vzhůru údolím potoka Reserva se na závětrné straně Toku „ukládají“ ve výrazně větším množství. Dobře patrné to je především v zimě, kde v těchto závětrných lokalitách – na Velkém a Malém Výstavku, v tzv. Mísovitém údolí a v roklině, nazývané Fabiánův žleb, se ukládá velké množství sněhu, který zde zůstává ležet dlouho do jara, kdy v okolí už jinak zmizel. Sněžníky na Toku tak často ještě v pozdním jaru svítí daleko do kraje.

Tok, podobně jako velká část Brd, je „vybudován“ z mimořádně odolného slepence, který jen velmi pozvolna podléhá zubu času. Odlesněné plochy odkrývají množství geomorfologických památek z ledových dob, jako třeba kamenné polygony nebo mrazové trhliny (podobně jako na nedalekém Jordánu), s nimiž se v naší republice můžeme setkat prý už jen v Krkonoších a Jeseníkách.

Skutečně mimořádné přírodní podmínky také vedly k zařazení velké části této náhorní plošiny do seznamu evropsky významných lokalit v rámci soustavy NATURA 2000. Ve vyhlašované CHKO Brdy by měla být většina tohoto území zařazena do první a druhé zóny ochrany a snad se počítá i s vyhlášením maloplošného zvláště chráněného území.

Pokud budeme mít štěstí a zastihneme na Toku příhodné počasí s dalekou viditelností, můžeme se z různých míst dopadové plochy kochat výhledy až k hraničním horám, včetně Sněžky v Krkonoších.

Kromě již zmíněné studánky nedaleko bývalé Carvánky, najdeme ve svazích hory další dvě známé studánky – Mariin pramen a Knížecí studánku a již méně známou studánku U břízy. Voda se ostatně na modelaci terénu tohoto vrchu velmi významně podílí. Najdeme tu řadu erozních depresí, nejvýraznější z nich jsou asi v okolí prameniště potoka Reserva na západním úbočí a prameniště bezejmenného potoka (také je nazýván Tetřívčí potok) ve východních svazích hory, zvané někdy také jako Rokle nebo Fabiánův žleb. V terénu je dobře patrný také hluboký erozní zářez klesající středem dopadové plochy - tzv. Mísovité údolí, v němž sbírá vodu Obecnický (Čepkovský) potok. Na něm pak byla, už na úpatí hory, vybudována vodní nádrž, známá pod jménem Octárna. Ta nyní slouží jako zásobárna pitné vody pro příbramskou aglomeraci.

Severní cíp dopadové plochy obchází horská silnička, tzv. Cesta Aliance (také Alianka), která stoupá ze sedla U křížku (také Trojhran) na silnici Obecnice – Valdek do sedla Dlouhý kámen (822m) a západními svahy hory klesá do údolí Třítrubeckého potoka nedaleko loveckého zámečku Tři trubky.

Ve východních svazích, nedaleko prameniště zmíněného bezejmenného potoka bychom nalezli lokalitu U břízy s dobře zachovalým mrazovým srubem a rozsáhlým kamenným mořem, hustě zarostlým borůvčím. Nedaleko odtud stoupá na hřeben Toku od Octárny tzv. Rusínská cesta (je tu i lokalita „U Rusínské boudy“, zřejmě jako památka na rusínské dřevaře, kteří pomáhali kácet stromy na Toku, když se budovala střelnice).

Neměli bychom ani zapomenout na malého brášku a souputníka Toku, vrch Klobouček (703m), který mělkým sedlem vystupuje z východních svahů, aby se velkolepými, kolem 15m vysokými mrazovými sruby (využívanými i jako cvičný horolezecký terén) zřítil do míst, kde stávala hájovna Klobouček. Tady je nyní už jen upravená stejnojmenná studánka s tůňkou a v okolí blízké lesní mýtiny lokalita uchovávající původní vegetaci této části Brd. Nejde zatím o rezervaci (s ochranou v rámci CHKO se ale počítá), ale ke cti lesního personálu je tu šetřena kouzelná část přírody s mohutnými buky, javory, smrky a jedlemi a bohatým bylinným patrem. Když odbočíme z cesty, která prochází sedélkem mezi Kloboučkem a Tokem, s trochou dobré vůle se dostaneme na zajímavé kamenné schodiště (víc jak 100 stupňů), jež nás dovede do jihovýchodní části požárního příkopu kolem Toku a pak půvabnou stezkou až k seníku a dále k vrcholu Toku.

Dalo by se říci, že Tok je jakousi esencí Brd – s jejich melancholií, drsností i osamělým půvabem, který v každé roční době láká řadu návštěvníků i přes to, že prozatím ještě není veřejnosti přístupný.



JUDr. Pavel Čámský ©


Jiří Jiroušek - www.nebeske.cz - Střední Brdy
Nádherné fotografie Brd z motorového paraglidu

Life Gym Příbram
Počasí

© Jaroslav Hodrment 2015
Redakce
Právní doložka