Padrťské rybníky

2015-04-17 14:09:02 | JUDr. Pavel Čámský ©

Ani desítky let, kdy byl vojenský újezd veřejnosti téměř neprodyšně uzavřen, nedalo zapomenout na perlu Brd, Padrťské rybníky a jejich okolí. Místo, kde se už dávno před válkou začala slibně rozvíjet turistika a rekreace a které svým půvabem oslovilo většinu těch, kteří je navštívili. Není divu, že když byla v roce 2008 vyznačena a veřejnosti o víkendech zpřístupněna cyklostezka z Trokavce na Teslíny (s odbočkou na Nepomuk a Bukovou), okamžitě se stala tato lokalita poutním místem milovníků přírody.

Osudy „Padrťska“ však byly dost pohnuté a pro jeho někdejší obyvatele spíše bolestivé.



První zprávy o nějakém osídlení v této oblasti se datují do 14.stol. Z roku 1353 existuje nejstarší písemný doklad o „proboštství Teslín“. Benediktýnský klášter, jehož nepatrné zbytky ještě lze zaznamenat poblíž Zlatého potoka v nejjižnější části Padrťského údolí, však ve zdejší krajině působil poměrně krátkou dobu. Podle všeho jen do 8.února 1421, kdy byl klášter husity pobořen a vypálen.



Z roku 1381 pak máme zprávu o existenci vsi Kolvín. Ta patrně vznikla v souvislosti s hradem Drštka, o jehož majiteli (Dobrohostovi z Ronšperka), který jej pravděpodobně nechal vystavět, máme jakési listinné doklady opět z let 1353-1376. Samotná obec Kolvín už vlastně na Padrťsko nenáleží. Ležela „za kopcem“ západně od vrcholu Palcíře (725m) a tedy už nikoli v samotném údolí Padrťského potoka, ale její osud ji spojil s obcemi v tomto údolí - s Padrtí a Záběhlou.



Samotná Padrť vznikla pravděpodobně při výstavbě dvou z největších rybníků, o jejichž existenci máme doklady z r.1565. Založil je (a s nimi nejspíš i samu obec) Florián Gryspek z Gryspachu jako nádrže, které měly pomáhat regulovat průtok vody v potoce ve prospěch rozvoje železných hamrů a hutí, které v té době v povodí Padrťského potoka vyrůstaly. I v samotné Padrti vzniklo hned několik hamrů a dokonce i vysoká pec.



Ves Záběhlá (přezdívaná také Mozolov) vznikla až mnohem později, v roce 1730, kolonizací, řízenou správou rožmitálského arcibiskupského panství. Přesto, že život v této krajině vůbec nebyl jednoduchý, ves se postupně rozrostla ve tři osady – Přední a Zadní Záběhlou a V Budách.



I když hlavní zdroj obživy – železářství, které dalo vznik Padrti, postupně v kraji zanikalo, lidé v údolí se živili prací v lese a povoznictvím a později, na počátku 20.století, se zde začal rozvíjet i cestovní ruch, turistika a rekreace. Vznik vojenské střelnice v r.1926 se negativně neprojevil – Padrťské údolí, ani Kolvín do ni zahrnuty nebyly. A všechny obce vcelku dobře prosperovaly.



Zlom nastal až v roce 1940, kdy německá armáda převzala střelnici a pod názvem Truppenübungsplatz Kammwald ji dále rozšířila – mj. i o oblast Padrtě. Obyvatelé se kromě těch, kteří pracovali v lesích (těch ovšem byl značný počet) museli vystěhovat – a vrátili se sem až po skončení druhé světové války v roce 1945. Ne nadlouho. V roce 1949 byly zřízeny vojenské újezdy – a s nimi i ten brdský. Padrť, Záběhlá a Kolvín se znovu ocitly uvnitř území, určeného pro výcvik vojsk a jejich obyvatelé se museli opět vystěhovat. Tentokrát už definitivně. V letech 1952 a 1953 byly všechny tři obce buldozery srovnány se zemí a na jejich místě vznikly střelnice a vojenská cvičiště.



Oblast kolem Padrťských rybníků se na desítky let ponořila do bezčasí, s výjimkou cvičících jednotek se stala liduprázdnou, ale o to přitažlivější pro nejrůznější druhy zvířat a ptáků. Krajina, která nepoznala intenzivní formy zemědělství, spojené s melioracemi, průmyslovými hnojivy, velkochovy atd., praktikované od druhé poloviny dvacátého století, se stala rájem flóry a fauny.



Můžeme se tu setkat s řadou vzácných a jinde jen výjimečně se vyskytujících druhů rostlin. Na zdejších lučních ladech s rozptýlenými svícny smrků a skupinkami zplanělých ovocných stromů rozkvétají tisíce kosatců sibiřských, najdeme tu orobinec stříbrošedý, ještě donedávna považovaný u nás za vyhynulý, občas i prhu arniku a řadu dalších pozoruhodných rostlin.



V rozsáhlých mokřadech a rašeliništích kolem obou největších rybníků a v jejich širokém okolí si našli své domovy čáp černý, orel mořský, bekasína otavní, volavka šedá a řada dalších vodních ptáků. Níže, na Padrťském potoce zastihneme třeba ledňáčka. Potravní nabídka, nepoškozená zemědělskými experimenty sem láká i druhy, které jsou jinak typické spíš pro níže položená území, třeba pěnici vlašskou. Zalétá sem orlovec říční, luňák i kormorán.



Kolem potoka žije vydra a v něm najdeme jednu z nejvýznamnějších lokalit výskytu raka kamenáče u nás. Občas sem zdaleka zabloudí los, běžně tudy prochází rys a nemá smysl se rozšiřovat o jelení zvěři nebo o divočácích.



Oblast Padrtě je jednou z ochranářsky nejcennějších lokalit budoucí CHKO Brdy. Už dnes zde je vyhlášena rozsáhlá EVL (evropsky významná lokalita) v soustavě Natura 2000, ve vyhlašované CHKO se zde počítá se zařazením do první a druhé zóny ochrany a zřejmě i s vyhlášením maloplošného zvláště chráněného území, patrně v kategorii přírodní rezervace.



A měli bychom se samozřejmě zmínit více o Padrťských rybnících. V celém, více jak 10 km dlouhém údolí jich napočítáme 12 (bývalo jich tu dokonce i víc). Nejznámější, nejvyhlášenější a nejvyhledávanější jsou ovšem dva největší z nich, Hořejší a Dolejší Padrťský rybník. Jsou to plochou zdaleka nejrozsáhlejší vodní nádrže v Brdech, nevynikají však hloubkou. Pojďme si o nich a o jejich bezprostředním okolí ještě něco říci:

Hořejší Padrťský rybník leží ve výšce cca 639m, má rozlohu 115 ha a zadržuje cca 1.700.000 m3 vody (kritický objem činí 2.750.000 m3). Je obklopen ze tří stran vlhkými lesy s řadou rašelinišť, z nichž největší (i v celých Brdech) se nachází na jeho východní straně a pokračuje i podle východních břehů Dolejšího rybníka. (Bohužel – právě toto nejrozsáhlejší brdské rašeliniště je nyní v rozpadu, zejména z důvodu vybudované hluboké odvodňovací strouhy, která kyselou vodu z něho odvádí mimo rybníky. Ta voda totiž nevyhovuje intenzivnímu chovu tržních ryb, který byl v devadesátých letech v obou rybnících zahájen. I strouha byla vybudována v letech 1996 a 1997. Již odtud zmizela vzácná rašelinná březina s břízou pýřitou (Betula pubescens) s hrotnosemenkou bílou (Rhynchospora alba) a klikvou bahenní (Oxycoccus palustris). Už jen ve fragmentech tu nacházíme rašelinnou smrčinu.) Údaj o rozloze rybníka je třeba brát s jistou rezervou – v některých místech dochází k jeho zarůstání, zazemňování a zmenšování jeho rozlohy. Hořejší rybník evokuje svým okolím horské jezero.










Dolejší Padrťský rybník leží ve výšce cca 632m, má rozlohu 65ha a zadržuje 880.000 m3 vody (kritický objem činí 1.480.000 m3). Od Hořejšího rybníka jej odděluje pouze hráz. Především v případě Dolejšího rybníka nelze brát jeho uváděnou rozlohu příliš vážně. Právě zde dochází k velmi rozsáhlému zarůstání, dříve poměrně velký ostrov v jeho vodách se již dávno spojil s břehem. V mokřinách a rákosinách kolem rybníka nachází domov a úkryt velký počet vodních ptáků. Charakter Dolejšího rybníka se oproti Hořejšímu zase blíží jihočeským vodním nádržím, svojí členitostí může působit romantičtějším dojmem. (V době, kdy se zaniklá obec Padrť pod jeho hrází stávala rekreačním střediskem Brd, byla na východním břehu rybníka zřízena i pláž – tzv.Rožmitálka).



Jen velmi krátce se ještě zmíním o okolí. Ve své střední části se údolí rozpíná do širokého bezlesí s lučními lady, jehož středem se v úvalu vine Padrťský potok, který napájí řadu menších rybníčků. Údolí je zde ze všech stran obklopeno zalesněnými vrchy, mezi nimiž dominuje Praha (862m), druhá nejvyšší hora Brd s věží meteoradaru, mohutná Kočka (789m), kde byla nalezena unikátní fosílie nejstaršího známého živočicha nemořského původu (Kodymirus vagans). Její táhlý hřbet se přes Ležatý mezník a Malý Paterák (795m) táhne k Pateráku (Peteráku-814m) a sedlem Na Rovinách se spojuje s masívem Prahy. Jihovýchodní obzor je lemován Jahodovou horou (726m) a jižní Břízkovcem (719m) (zde měl být svého času umístěn kontroverzní radar americké protiraketové obrany). Od západu údolí chrání Okrouhlík (707m) s mohutnými buližníkovými skalisky nedaleko vrcholu a Palcíř (725m). Mezi Palcířem a Kočkou se údolí prudce zužuje, zahlubuje a divočí. Potok zde teče pod svahy Kamenné (735m) a z obou stran jej poblíž jeho soutoku s Třítrubeckým potokem svírají Skládaná a Chocholatá skála – typické brdské slepencové mrazové sruby.



Oblast Padrtě je už nyní poměrně dobře dosažitelná – oficiálně zatím jen o víkendech a svátcích, již zmíněnou cyklostezkou z Trokavce na Teslíny. Odbočky z ní vedou do Nepomuku, Bukové a Míšova. Mnozí se sem dostanou i po silničkách od Skořice (přes bývalý Kolvín), nebo od loveckého zámečku Tři trubky – např. po cestě Josefka, která se vine kolem Padrťského potoka. Na samotné tzv. Padrťské pláně, je přinejmenším prozatím vstup zakázán (bývalá cílová plocha), jakkoli i po cestách, které jimi vedou, se pěší i cyklisté pohybují velmi často.



A co říci na závěr? Padrť je i přesto, že již není tou liduprázdnou enklávou, stále nesmírně půvabná a svou melancholickou romantikou přitahuje pozornost a zájem návštěvníků. Musíme doufat, že po vzniku CHKO dojde k odstranění a nápravě škod, které zde v posledních letech způsobily neuvážené až bezohledné vodohospodářské zásahy a zachráníme nejen zdejší rašeliniště, ale celé toto výjimečné údolí.

JUDr. Pavel Čámský ©