www.pribramsko.eu | www.nebeske.cz |

Bezlesí v Brdech - čistě vojenská bezlesí (díl 4.)

2020-05-12 07:22:55 | JUDr. Pavel Čámský ©

Kromě již prve zmiňované Padrťské oblasti má veřejnost povědomí o dalších čtyřech rozsáhlých bezlesích v Brdech – o někdejších cílových plochách Jordán a Tok, stále aktivní cílové ploše Brda (dnes překlasifikované na Vševojskové cvičiště) a někdejší tankové střelnici a cvičišti Bahna.

Foto

Podzimní Brda.
(Foto Mgr. Jaroslav Hodrment ©)

Spolu s Padrťskem jsou to také zřejmě jedny z nejatraktivnějších lokalit v Brdech. Všechny vznikly za jediným účelem – k výcviku vojsk, zejména dělostřelectva, v případě Bahen také tankistů a posádek BVP. Pojďme si něco říci o každé z nich.

CP Jordán byla zprovozněna jako první z nich. Za tím účelem bylo nutno odlesnit území o rozloze více jak 500 ha v horní části údolí Mourového potoka mezi vrchy Jordán (826 m), Dlouhý vrch (776 m) a návrším Houpák (793 m) ve vrcholové a srážkově exponované oblasti Brd. Popularitu a vysokou návštěvnost tohoto bezlesí zajišťuje fakt, že se zde nachází celá řada bunkrů a zodolněných pozorovatelen a strojoven, vč. nejznámější pevnostní stavby v Brdech, tzv. cvičného pěchotního srubu CE, lidově zvaného bunkr Benešák. Z holého návrší Houpák se otevírá asi nejkrásnější panoramatický rozhled v Brdech, území působí vizuálně velmi dramatickým dojmem a váže se k němu hned několik pohnutých příběhů. Osloví tedy silně jak milovníky přírody a krásných a dalekých výhledů, tak vyznavače vojenské historie, návštěvníky hledající působivé scenérie, ale i sportovce – turisty a cyklisty počínaje a lyžaři konče. Potěší dospělé, romantiky, ale i malé děti. Každý tu pro sebe najde nějaký půvab, včetně řady badatelů – přírodovědců, ať už geologů, geomorfologů, botaniků, zoologů, hydrologů a klimatologů. Výstup sem je sice fyzicky náročnější, ale jinak vcelku snadný, míří sem i několik turisticky značených cest a podle předběžně schválených projektů také zajímavé cyklotrasy od Příbrami a Obecnice, z Plzeňska i z Berounska a Hořovicka.

Bývalá cílová plocha Jordán, na obzoru mírně vpravo bunkr "Benešák".
(Foto Mgr. Jaroslav Hodrment ©)

Odlesnění CP Jordán odhalilo patrně největší poklad tohoto území v podobě velkého počtu periglaciálních geomorfologických jevů – zejména kamenných moří a polygonů, tříděných půd a mrazových trhlin. Kupodivu zde chybí jinak v Brdech běžné mrazové sruby. Za 90 let existence tohoto bezlesí se zde vytvořila sice druhotná, ale mimořádně cenná společenstva rostlin i živočichů, lokalita je typická rozsáhlými porosty vřesu, borůvčí a brusinčí a kromě solitérních smrků, často v horské vlajkové formě, zejména stále se rozšiřujícími porosty břízy. (Ze tří nejznámějších dopadovek v Brdech právě na Jordánu sukcese nejvíce postoupila a dnes už celá dolní polovina někdejší dopadové plochy je zarostlá smrkovými a březovými lesy.) Klimatické podmínky ve spojení s odlesněným územím v exponované vrcholové poloze a jeho neúživným substrátem s vysokým podílem skeletu, zde vytvářejí (spolu se sousední CP Tok) nejrozsáhlejší oblast v Čechách, která se svým charakterem blíží severské tajze až tundře. Specifická převládající společenstva rostlin (i živočichů) se zde vytvořila následně až po masivním odlesnění území ve druhé polovině dvacátých let minulého století, ale neznamená to, že zde dříve neexistovala. Nedoznala však až do odlesnění takového rozšíření a dominance.

Vojenský „management“ přírody, který vedle dělostřeleckého ostřelování později přidal ještě letecké bombardování (pumami do 100 kg) přispěl nepravidelnou disturbancí terénu a častými požáry (které pomáhaly zadržovat sukcesi a obnovovat vřesoviště) k zachování unikátního krajinného rázu i udržení cenných rostlinných a živočišných společenstev. V kráterech po výbuších munice, které zarůstají mechorosty, se postupně vytvářejí nová rašelinná oka. Tyto pozitivní dopady vojenského výcviku však mají i svoji druhou tvář. Intenzivní ostřelování a bombardování natolik narušilo přítomné periglaciální geomorfologické jevy a útvary, zejména kamenné polygony, že dnes už je velmi obtížné určit, které z nich jsou přirozeného původu a které jsou výsledkem vojenského managementu. Nelze také pochybovat o tom, že vybudováním dopadové plochy byl narušen vodní režim území a jejím odkrytím se zvyšuje vliv eroze i nepříznivé chemické působení oligotrofního geologického podloží. Přirozeně i tato někdejší cílová plocha je zamořena vybuchlou i nevybuchlou municí, jejíž odstranění je prakticky nemožné, i v jejím důsledku je zde vysoký obsah těžkých kovů. To vylučuje možnost zpřístupnit plošně území (v I. a II. zóně ochrany CHKO) mimo zabezpečené a vyznačené cesty, a především velmi komplikuje možnost účinného civilního managementu přírody, který by měl sledovat zachování bezlesí v co největším možném rozsahu. Zvlášť když stávající legislativa neumožňuje využívat v jiných zemích běžný žárový management, který mohou orgány ochrany přírody zatím realizovat jen formou finančně i organizačně velmi náročných hasičských cvičení.

CP Tok. Přes 420 ha zabírala posledně dokončená, třetí z velkých cílových ploch v Brdech Zabírala temeno nejvyšší hory Brd a Středočeského kraje, 865 m vysokého Toku a jeho východní svahy, sklánějící se k VN Octárna a vsi Obecnice. Prakticky ve stejném rozsahu, vymezeném širokým protipožárním příkopem po celém jejím obvodu, je dobře identifikovatelná i dnes. Přestože její jižní a JV část byla už několik desítek let nevyužívaná, sukcesní procesy na ní probíhají až doposud relativně velmi pomalu (v porovnání např. s CP Jordán). Na rozdíl od Jordánu zde nacházíme kromě rozsáhlé zcela bezlesé ústřední části větší i menší lesíky, tvořené téměř výhradně smrkem, pionýrská bříza se zde téměř neuplatňuje. Nezalesněné plochy pokrývají koberce vřesů, borůvčí, brusinek a stále se rozšiřující plochy kapradí, převážně hasivky orličí. Kromě jediného nevelkého (a dobře ukrytého) pozorovacího bunkru, umístěného v centrální části plochy, zde nenalezneme jiné zodolněné objekty a celá lokalita působí mnohem přirozenějším a přírodnějším dojmem. Stejně jako na Jordánu, i zde odkrylo odlesnění geomorfologické pozůstatky doby ledové - kamenné polygony a moře, polygonální půdy, mrazové trhliny, několik menších soliflukčních plošin a ve východní části také pěkně vyvinutý mrazový srub – skalisko U břízy, s rozsáhlým a jen částečně zazeměným suťovým a balvanovým polem na svém úpatí. Kromě někdejších soliflukčních plošin, kde se dnes často dlouho do jara vyskytují sněhová pole (sněžníky), lokalitu protínají dvě výraznější erozní deprese – menší v její střední části, kterou badatelé pracovně nazvali Mísovité údolí a mnohem markantnější Rokli (trampy zvané Fabiánův žleb), vyhloubené Tetřívčím potokem, pramenícím nedaleko v rašeliništích na temeni Toku. Právě v těchto lokalitách a v již zmíněných pseudokarech – soliflukčních plošinách Malého a Velkého výstavku, byl popsán a prokázán zajímavý klimatický jev, tzv. Anemo-orografický systém, spočívající v ukládání vyšších mas sněhu v zimním období na vhodných závětrných místech, kde setrvává mnohem déle ve sněžnících, když v okolí již dávno zmizel. (Z Krkonoš je známá tzv. Mapa republiky – rozsáhlý sněžník, vytvářený stejným procesem). Ploché temeno nejvyšší hory Brd se následně v prostoru cílové plochy prudce sklání k východu a vytváří široké údolí, jehož osou je tok Obecnického (Čepkovského) potoka, který právě v oblastí cílové plochy a jejího nejbližšího okolí sbírá své vody. Vysoká, exponovaná poloha, chudé a skalnaté slepencové podloží, kryté jen tenkou vrstvou oligotrofního substrátu, je otevřeno mrazové (a částečně i vodní) erozi a snad i proto mnohem lépe odolává zarůstání pionýrskými dřevinami. Extrémní kyselost podloží a substrátu zvyšují jak rozvolněné či jen řídce zapojené občasné smrkové porosty, tak rozsáhlé plantáže borůvek, brusinek a vřesů, které spolu se suchopýrem a mechorosty na přechodových rašeliništích temene hory i na jejích bocích vytvářejí optimální podmínky pro částečně sekundárně vzniklá unikátní společenstva rostlin, kde kromě bohatého výskytu masožravky rosnatky okrouhlolisté, všivce bahenního, suchopýru pochvatého a různých druhů rašeliníků, najdeme také třeba prhu arnika nebo sedmikvítek evropský a především bohatou lichenoflóru. Osluněné plochy a kamenná moře jsou oblíbené zmijemi a ještěrkami, najdeme tu řadu pavouků, velké kolonie mravenců a zajímavé druhy brouků (např. majka) a motýlů. Ptákům zde dlouho kraloval tetřev hlušec, který odtud zmizel v sedmdesátých letech minulého století (jeho reintrodukce se zatím nezdařila), dnes tu zastihneme skřivany, různé druhy sov a také lelka lesního a běžné druhy dravců. Celá oblast Toku je bohatá na vysokou zvěř, zastoupenou především majestátním jelenem evropským, který zde svého času vytvářel početné tlupy až stáda.

Ačkoli dokonce ani Tok ještě nedosahuje pásma klimatických smrčin, zdejší specifické přírodní podmínky ve svém komplexu jsou vhodné pro rozvoj acidofilních smrčin, jež se zde dominantně uplatňují. Zvláště u solitérních jedinců můžeme tady (podobně jako na Jordánu, Praze, Třemšíně, Koruně a dalších exponovaných místech v Brdech) pozorovat i méně častý případ vegetativního rozmnožování z částečně zazeměných spodních větví stromů. Oblast Toku a jeho dopadové plochy tvoří spolu se sousedním Jordánem nejrozsáhlejší území u nás, blížící se svým charakterem, přírodními a klimatickými podmínkami i celkovým vzhledem skandinávské tundře.

V případě CP Tok přinesl vojenský management možná nejvíc pozitivního ze všech velkých dopadových ploch. I tady je přirozeně velké zamoření vybuchlou a patrně i nevybuchlou municí a kontaminace půdy těžkými kovy, ale narušování terénu dělostřelbou, jakkoli drsné (zvlášť při pohledu z výšky), zdejší přírodě evidentně příliš neublížilo, dokonce nejsou tolik narušeny ani cenné kamenné polygony. Časté požáry v lokalitě nejen že pomáhaly zadržovat sukcesi a obnovovat porosty vřesu, ale podle všeho měly i příznivý vliv na porosty borůvčí a brusinčí a zřejmě se negativně neprojevily ani na ostatních součástech zdejší biocenózy. Dokonce se nezdá, že by byly nějak fatálně narušeny ani lesní porosty, a tak kromě již zmíněných negativ je asi nejcitelnější ztrátou vymizení tetřeva hlušce z této lokality, jež se zatím nepodařilo napravit. Jistě, že i zde byl odlesněním narušen poměrně zásadně vodní režim území, což je v případě tak exponované polohy s vysokými srážkami velmi nepříjemné a důsledky se občas projeví (v kombinaci s jinými nevhodnými hospodářsko-technickými zásahy již mimo samotné území CP) v častějších a škodlivějších bleskových povodních na toku Obecnického potoka a jeho přítoků. Přesto, že je bezlesí plně otevřeno intenzivním erozním vlivům, nepropustný a odolný podklad křemičitých slepenců zůstává relativně málo narušen. Můžeme sice diskutovat o tom, že bez rozsáhlého plošného odlesnění by bylo území více chráněno vyšší vrstvou humusu, ale taková debata se jeví jen jako akademická.

Z hlediska přírodovědného a ochranářského je CP Tok naprosto unikátním územím, zařazeným do I. a II. zóny ochrany CHKO, kde se rozvinuly sice sekundární, ale velmi cenná společenstva rostlin a živočichů, včetně typicky horských forem fragmentovaných smrkových porostů, jak přímo na samotné CP, tak i v jejím blízkém okolí, řídce zapojených nebo i rozptýlených, které se často prezentují i specifickou vegetativní formou rozmnožování. Řada druhů, tvořících dnes na CP unikátní společenství, zde samozřejmě byla přítomna i před vznikem CP (jak vyplývá i z prací nestora české botaniky K. Domina), ale teprve samotné odlesnění (a zřejmě i vojenský management území) jim dal vyniknout. Oblast je relativně bohatá na rozlohou menší a mělká rašeliniště přechodového i vrchovištního typu, v zarůstajících kráterech po granátech a raketách se vytvářejí nová rašelinná oka, jakkoli i zde můžeme přes relativně stále značnou vlhkost prostředí již konstatovat pomalé vysychání. To lze přičíst na vrub některým nepříliš šťastným vodohospodářsko-technickým zásahům na přelomu tisíciletí a samozřejmě i neoddiskutovatelným postupným klimatickým změnám, jakkoli asi nelze jejich dopad v čase přeceňovat. Lesnické hospodaření se zde omezuje pouze na nejnutnější zásahy, které jsou bohužel dnes, v období celostátní kůrovcové kalamity, nezbytně intenzivnější, ale přesto mají poměrně blízko k bezzásahovému režimu. Za nepříliš šťastné nutno ovšem považovat některé zásahy, kdy byly aplikovány agresivní chemické přípravky k potlačení sukcesních procesů na okrajích CP. Samostatnou kapitolou jsou však zdejší geomorfologické útvary a jevy, odkazující k dobám ledovým a jejich vývoj v čase i zajímavé a přinejmenším v rozměru českého vnitrozemí unikátní, klimatické jevy. Nelze než konstatovat, že oblast CP Tok představuje přírodě velmi blízké prostředí, jakkoli druhotně vzniklé, a úvahy o jeho vyhlášení národní přírodní památkou mají určitě své opodstatnění.

Nejvyšší hora Brd Tok (865 m) s bývalou cílovou plochou, podvečerní pohled k severu.
(Foto Mgr. Jaroslav Hodrment ©)

Z návštěvnického hlediska je oblast nejvyšší hory Brd a Středočeského kraje už pro samotný tento fakt cílem atraktivním a výrazně ji posiluje půvabná horská příroda, která nemá kromě Brd ve vnitřních Čechách obdobu, a konečně také mimořádné vyhlídky ze značené trasy po horním okraji cílové plochy. Z důvodu bezpečnosti návštěvníků je vstup omezen jen na zabezpečené a vyznačené turistické trasy, které dávají prozatím jen částečnou možnost blíže se seznámit s unikátností tohoto území. Je zřejmě na zvážení možnost vyznačení krátké odbočky do středu cílové plochy na tzv. Vyhlídku na Toku, která umožňuje obdobně výtečný panoramatický výhled, jako vyhlídka ze sousední CP Jordán na Houpáku. O to spíš, že i přes oficiální zákaz je tato vyhlídka a přístupy k ní veřejností stejně využívána.

CP Brda. Dnes nese název Vševojskové cvičiště Brda a je hlavním výcvikovým zázemím 13. dělostřeleckého pluku v Jincích. Je také součástí trvale veřejnosti uzavřeného Posádkového cvičiště Jince. Přístup veřejnosti je sem možný pouze na zvláštní povolení, jež se však v zásadě nevydává, neboť výcvikový prostor je téměř permanentně využíván armádou. Bezlesí se rozkládá v mělké kotlině, tvořící horní část údolí Pstruhového potoka mezi pásmem Jineckých hřebenů (721 m) na SZ a hřebenem vrchů Brda (773 m) a Sádka (709 m) na JV. Ani dříve nesloužilo pouze k výcviku dělostřelců, ale i pěchoty, je zde umístěno házeliště ručních granátů, pěchotní střelnice, trhací jáma, kde se likviduje nevybuchlá munice a od počátku letošního roku zde byl opět zahájen výcvik střelby z minometů. Zajímavostí je zde sestava betonových terčů, na nichž se ověřovala odolnost materiálu, plánovaného na výstavbu předválečných pohraničních opevnění. Nalezli bychom zde také několik betonových bunkrů a na výsledky střeleb lze dohlížet ze soustavy pozorovatelen, umístěných na Jineckých hřebenech (již mimo samotné bezlesí). Ani CP Brda není trvale využívána vojskem bezezbytku, některé její části již nejsou cílem střeleb. Území je zařazeno částečně do I. a do II. zóny ochrany CHKO, částečně i do III. zóny. Obecně vzato, je současné využívání této poslední aktivní velké cílové plochy v Brdech natolik intenzivní, že zde o ochraně přírody lze hovořit jen s velkým sebezapřením. To však již zdaleka neplatí o blízkém i vzdálenějším okolí dopadové plochy, jež však už není součástí bezlesí a nebudeme se jím proto zde zabývat. Jakkoli by sice mohla být tato lokalita pro určitý typ návštěvníků velmi atraktivní, zůstává z pochopitelných důvodů trvale nepřístupná a neoprávněný vstup může být velmi citelně sankcionován.

Bahna. Dnes velmi známý bývalý tankodrom byl zřízen jako poslední z velkých bezlesí v Brdech nedaleko obce Strašice ve dvou údolích – Vlčího potoka (tzv. Přední Bahna) a Ledného potoka (Zadní Bahna) pod svahy Vlče (602 m) a Jezevčí skály (607 m) na SV a hřbetu Kamenné (736 m) na JV. Využíván byl jako pěchotní cvičiště (vč. střelnice) a zejména jako tankové cvičiště a střelnice. Dnes je území zakonzervováno a využíváno pouze jednou v roce, kdy se zde koná propagační armádní akce, Den pozemního vojska-Bahna, s dynamickými ukázkami soudobé i historické vojenské techniky. To v zásadě naplňuje i žádoucí management přírody, kdy pojezdem těžké techniky a dalšími atrakcemi dochází k potřebnému narušování terénu, které vyhovuje tamním ekosystémům. Stejně jako dopadové plochy a střelnice má i areál Bahna zátěž municí, a kromě vyhrazených prostor pro diváky v den konání akce Bahna, je veřejnosti nepřístupný. Lokalita je cenná také ochranářsky pro výskyt četných mokřadů, osídlených specifickými společenstvy rostlin a živočichů (např. plavuňka zaplavovaná a obojživelníci, ve vodotečích rak kamenáč a vranka obecná).


Zadní Bahna, bezlesí v únoru.
(Foto Mgr. Jaroslav Hodrment ©)

JUDr. Pavel Čámský ©


Vaše jméno:

Váš názor: Přečtěte si Kodex diskutéra.
Počasí

© Jaroslav Hodrment 2015
Redakce
Právní doložka