Bezlesí v Brdech - bezlesí zaniklých obcí (díl 3.)

2020-05-05 09:05:30 | JUDr. Pavel Čámský ©

Rozlohou nepoměrně větší jsou umělá, antropogenní bezlesí. Jejich počet je sice podstatně menší než oněch přirozených bezlesých lokalit, zaujímají však celkově stovky hektarů. Najdeme je především v tzv. Středních Brdech (v bývalém vojenském újezdu), ale též v jihozápadní části CHKO na Novomitrovicku.

Jak je původ a existence přirozených bezlesí v Brdech obdobný jiným oblastem v naší republice, jsou právě zdejší antropogenní bezlesí svým původem a způsobem využití zcela odlišná.

Bezlesí zaniklých obcí

Obdobný původ jako jinde mají bezlesí v jihozápadní (třemšínské) části CHKO na Novomitrovicku, kde souvisí se vznikem lidských sídel a zemědělským využitím krajiny, neboť v této okrajové části CHKO se již uplatňuje poněkud úživnější geologický podklad, dávající vznik úrodnějším půdám a tím i příležitost k jejich zemědělskému využívání. Najdeme tu lidská sídla (Chynín, Dožín, Planiny), rekreační osadu (pod rybníkem Drahota) a mezi nimi převážně odlesněnou krajinu s poli, loukami a pastvinami. V rámci CHKO Brdy je to jedinečná lokalita, která se svým charakterem podobá jiným rozsáhlým bezlesím v ostatních velkoplošných chráněných územích v ČR. Podobný charakter mají i lokality jediné samostatné obce na území CHKO Brdy – Míšova, a nedaleké osady Teslíny, které však jsou rozlohou oproti území na Novomitrovicku vcelku nepatrné. K nim můžeme přiřadit i Trokavecké louky, ležící částečně již mimo CHKO a na okraji otevřené krajiny, částečně však zasahují do CHKO, kde jsou již obklopeny lesem.

Historicky obdobný původ (sídlení) mají další tři rozsáhlá bezlesí v Brdech – oblasti, kde stávaly nuceně vysídlené obce. Padrť a Záběhlá ve střední části Padrťské kotliny, Kolvín v jižních a západních svazích vrchu Palcíř a Hrachoviště mezi vrchy Beranec, Špičák a Jedová hora na severu CHKO. Na rozdíl od Novomitrovicka však především Padrť, Záběhlá a Hrachoviště neměly primárně zemědělský charakter, ale vznikly v souvislosti s rozvojem železářství na Podbrdsku – de facto jako sídla, v nichž se většina obyvatel věnovala průmyslu – těžbě a zpracování železné rudy, dále lesním pracím a povoznictví, a zdejší zemědělství bylo pouze extenzivní a mělo zcela okrajový význam. (V podstatě se jednalo pouze o záhumenkové hospodaření). Extenzivní forma zemědělství zřejmě převažovala i v obci Kolvín, která se také rozrostla teprve v souvislosti s těžbou a zpracováním železa. Tyto obce však obklopovalo poměrně rozsáhlé umělé bezlesí, kde převažovaly extenzivně obhospodařované louky a pastviny. Po vystěhování (zániku) zmíněných obcí, jejichž katastry byly zařazeny do vojenského újezdu pak již následovalo naprosto odlišné využití těchto bezlesí - k vojenskému výcviku jako střelnice a cílové a dopadové plochy, v případě Hrachoviště jako areál vojenské autoškoly k výcviku ovládání těžké techniky.

Na odlesněných katastrech někdejších obcí probíhala pouze extenzivní zemědělská výroba, velká část jich vždy ležela ladem, využíváno bylo jen přírodních hnojiv (mrva, hnůj) a samozřejmě nikdy nepoznaly průmyslová hnojiva. Mokřady v těchto územích sice také byly částečně meliorovány, nikoli však zásadním způsobem, k regulaci vodotečí se nepřistoupilo a ty si ponechaly svůj přirozený průběh. Byly zde ovšem zřízeny dvě rozsáhlé vodní nádrže (Hořejší a Dolejší Padrťský rybník), svojí plochou největší v Brdech a celá řada nádrží menších. Ty nepochybně změnily zdejší mikroklima a není vyloučeno, že i jejich existence, spolu s dalšími, byť nepříliš intenzivními lidskými zásahy, měla na svědomí pomalý rozpad zdejších rozsáhlých rašelinišť, jakkoli probíhal po celá staletí a velmi nenápadně. Zánik Padrtě, Záběhlé a Kolvína znamenal také konec jakéhokoli (byť extenzivního) zemědělského obhospodařování těchto bezlesí. Na jednu stranu to přineslo mnohem složitější podmínky existence některých druhů rostlin (a patrně i živočichů), vázaných na tehdejší styl hospodaření v krajině, na stranu druhou se však tato bezlesí stala „eldorádem“ divoce rostoucích rostlin a postupně dokonce i útočištěm některých nepůvodních druhů, vytlačovaných z kulturní krajiny intenzivním zemědělstvím, melioracemi a chemizací. Dnes například pro Padrťsko tak typický chráněný kosatec sibiřský, byl původně běžný všude v naší zemi, a ještě překvapivější je zde výskyt pěnice vlašské, která se sem, do prostředí klimaticky pro ni velmi nevhodného, uchýlila z teplejších a úrodnějších oblastí naší země, dnes brutálně chemicky ošetřovaných. Z tohoto pohledu je dnes bezlesí v okolí Padrťských rybníků a na bývalém Kolvíně ochranářsky mimořádně významným územím (I. a II. zóny ochrany CHKO), kde se můžeme setkat s řadou chráněných a ohrožených druhů rostlin (např. několik druhů orchidejí, kosatec sibiřský, prha arnika, všivec bahenní, orobinec stříbrošedý apod.) i živočichů (rak kamenáč, bahenní a říční , vydra říční, orel mořský, čáp černý, bekasina otavní atd.).

Vojenské využívání těchto bezlesí však mělo i stinné stránky. Střelnice a dopadové plochy byly zamořeny množstvím munice, kde se kromě jejích zbytků občas najde i nějaká nevybuchlá, vysokým obsahem těžkých kovů v půdě, občas až nadměrnou devastací terénu a (byť zde spíše výjimečnými) úniky provozních kapalin a maziv. Důsledná asanace těchto zátěží není možná, neboť by současně znamenala také likvidaci chráněných druhů rostlin a živočichů. Proto nezbývá, než omezit vstup na tato území jen po zabezpečených a vyznačených cestách a stezkách a management přírody na nich provádět jen pomocí pastvy některých hospodářských zvířat a střídavým ručním kosením menších lokalit ve vhodných termínech (mimo období hnízdění a vyvádění mláďat) – se všemi riziky s tím spojenými.

Oblast bývalé obce Hrachoviště, využívaná jako vojenská autoškola, byla sice ušetřena kanonády a nadměrného množství vybuchlé a nevybuchlé munice, zato častěji trpěla úniky provozních kapalin z vojenských vozidel a techniky, vizuálně devastovaný terén v relativní blízkosti lidských sídel, poměrně snadno z nich dostupný, sváděl také k zakládání černých skládek. Přesto se v této lokalitě můžeme setkat i s opravdu cennými chráněnými druhy rostlin, jako je třeba hořec hořepník nebo už vzpomínaný kosatec sibiřský. Hluboké terénní výmoly vytvářené pojezdem těžké techniky, dávají vznik velkému množství periodických vodních ploch a tůní, v nichž se daří obojživelníkům, včetně chráněných druhů jako třeba kuňky žlutobřiché a obecné, čolkům a mlokům a také zde nepůvodnímu, zavlečenému, ale přísně chráněnému listonohu letnímu a žábronožce letní. Pro pořádek je vhodné uvést, že lokalita Hrachoviště je stále využívána armádou, která zde tímto způsobem de facto zajišťuje management pro chráněné druhy živočichů.

Zvláštním případem mezi bezlesími v Brdech je území bývalé obce Velcí, dnes katastrálně připojené k Jincům. I ona byla vystěhována, ale na rozdíl od ostatních obcí zde byla ponechána část budov a využita pro potřeby vojenské posádky. Dnes je sídlem dělostřeleckého pluku a zdejší bezlesí je de facto součástí jeho zázemí (sportoviště, výcvikové prostory, střelnice, hospodářské objekty, sklady, garáže, ubytovny atd.). Jen menší část bezlesí tvoří louky a vodní plochy.

JUDr. Pavel Čámský ©